26. 6. 2015 - Žolnerčíková, Jakubšová - BAKU 2015
Plážová volejbalistka Martina Jakubšová se s kolegyní Dianou Žolnerčíkovou stále pere o Rio. Říká:
Neustále je třeba překonávat „držkopády“
MARTIN RUŠČIN
Karviná – Beachvolejbalový pár Martina Jakubšová – Diana Žolnerčíková má za sebou pořádně nabité dva měsíce v termínovém kalendáři, v nichž se úspěchy střídaly s neúspěchy.
Dvojice plážových volejbalistek hrajících pod organizací Beach Volleyballu Karviná se v minulém týdnu vrátila z rozžhaveného písku v Baku, kde proběhly premiérové Evropské hry. Deváté místo v evropské konkurenci určitě není vyloženě špatné, českou dvojici ale neuspokojilo. Zvláště, když kvalitativně měly na to postoupit mezi čtyři nejlepší. Postup mezi osmičku si naopak vybojovalo méně známé duo Řeháčková – Gálová.
„Myslím, že nás hodně poznamenal už samotný nevýrazný vstup do turnaje. Ve skupině jsme se chtěly rvát o prvenství, možná jsme tak trochu počítaly nejhůře s druhým místem, ale výkony nebyly odpovídající našim ambicím. První zápas byl vyloženě nervózní, nakonec jsme ho sice proti Lotyškám urvaly, ale druhý zápas jsme odehrály špatně, pak nezvládly ten třetí,“ uznala vyšší z karvinské dvojice Martina Jakubšová.
Do vyřazovacího pavouka tak vedla cesta přes silnější páry. První překážku v podobě domácí ázerbájdžánské dvojice Ferreira – Karimova ještě české hráčky zvládly. Po slušném výkonu vyhrály 2:0, následně jim ale vystavily stopku Španělky, nové komety na beachvolejbalovém nebi. „Španělky až do letoška objížděly spíše evropské kontinentální poháry, teď už je ale potkáváme i na světovém okruhu a nevedou si špatně. My jsme s nimi zatím nehrály, ale známe je. A třeba na světovce v Praze skončily páté,“ představuje Jakubšová horkokrevný pyrenejský pár Lobato – Soria.
Se svou parťačkou Žolnerčíkovou se však ve vzájemném duelu vypjaly k výbornému výkonu a moc nechybělo k postupu do čtvrtfinále. „Druhý set jsme parádně otočily z 16:20 na 22:20, ale tiebreak jsme nezvládly. Škoda. Mohly jsme mít po tom druhém setu psychicky navrch, ale zkrácená sada je vždy nevyzpytatelná. Španělky mají opravdu kvalitu, možná chyběl kousek pověstného štěstíčka,“ zalitovala ostravská rodačka.
Vyzdvihla atmosféru na plážových kurtech v Baku, kde českým hráčkám fandili další čeští sportovci. „Z tohoto pohledu jsme si to užily, kolegové i další sportovci se na nás chodili dívat a povzbuzovali vydatně, i když se zrovna nedařilo. Hnali nás dopředu, bylo to báječné. My jsme pak zase fandili klukům a měly jsme obrovskou radost z toho, že Honzovi s Přemkem (Hadrava s Kubalou – pozn. aut) cinkla bronzová medaile,“ vrátila se ještě k úspěchu mužských protějšků Martina Jakubšová. „Ale vedro, to bylo opravdu příšerné,“ dodala.
Zlatá cesta ve Vilniusu
Co se naopak výrazně povedlo, to bylo vystoupení českých děvčat na květnovém Continental Cupu ve Vilniusu (Deník informoval). Hráčky BV Karviná se jej zúčastnily společně s další dvojicí Barborou Hermannovou a Martinou Bonnerovou, aktuálně druhým nejlepším českým párem.
Český tým se v Pobaltí představil mezi nejlepší šestnáctkou týmů Evropy jak v mužské, tak ženské části. A v té ženské si vedl náramně, když se ve finále střetl v bývalém federálním derby se Slovenskem a vyhrál!
I přes absenci nejlepšího českého páru Kolocová – Sluková, který ze zdravotních důvodů v Litvě nestartoval, se potvrdilo, že Česko poskládalo velmi kvalitní a ambiciozní družstvo.
„My jsme byly s Didi (Žolnerčíkovou) osloveny právě na základě toho, že Kristýna s Markétou (Kolocová – Sluková) do Litvy nejely. Byla to zase šance poznat něco nového, tak jsme tam narychlo odjely. Občas se to tak přihodí, že na co se nepřipravujete, vám naopak přinese výborný výsledek,“ usmívala se Jakubšová nad vítěznou cestou českých hráček turnajem.
Rozdíl oproti běžným zápasům na světovém okruhu byl v tom, že hráčky nebojovaly ve svých zápasech jen za sebe, ale vlastně za tým, jehož součástí byla i druhá beachvolejbalová dvojice Bonnerová – Hermannová. Hráčky tak byly paradoxně tlačeny do pozice, kdy samy fandily svým kamarádkám, ale hlavně konkurentkám v boji o lepší pozici na domácím i světovém žebříčku.
„S holkama jsme se vzájemně povzbuzovaly, bylo to fajn. Že se povede vyhrát, v to jsme ani nedoufaly. Z osobního pohledu pro nás s Didi bylo užitečné potkat se s týmy, proti kterým na okruhu moc nehrajeme. Třeba Srbky jsme neznaly vůbec, domácí Litevky taky moc ne. Každá podobná zkušenost se hodí a hodně si ceníme i vyrovnaného, byť prohraného zápasu s velmi kvalitním slovenským týmem Dubovcová – Nestarcová (aktuálně 21. pár světa, lepší než například Kolocová – Sluková). Tam jsme podle mě odehrály hodně kvalitní zápas,“ míní Jakubšová.
Psychika bývá těžší
Vítězství ve Vilniusu dává českým volejbalistkám stále šanci poprat se o olympiádu v Riu. Šance nejsou sice velké, ale existují. „Ta cesta na olympiádu je ale mimořádně náročná. Ony se zohledňují samozřejmě výsledky ve světovém okruhu, kde ale mají šanci hlavně páry, které se účastní hlavních soutěží. My se na ně stále musíme probíjet přes kvalifikace, což bývá často úmorné,“ přiznává bývalá reprezentantka v šestkovém volejbale.
Protože s Žolnerčíkovou hrají teprve druhým rokem a nemají na kontě potřebné body ani pozici ve světovém rankingu, je nezbytné absolvovat náročné kvalifikace, v nichž se také nemusí vždy dařit. Není žádnou výjimkou, že volejbalistky letí na turnaj přes půl světa, odehrají jeden nevydařený zápas v kvalifikaci a letí zase domů. „Řekla bych, že tohle je těžší spíš po psychické stránce. Je třeba si to tolik nepřipouštět, že opravdu může rozhodnout jeden zápas. V beachi je to prostě takto nastavené a nám nezbývá než se s tím prát. Když se pak stane, že spadneme s prominutím na držku, je důležité se zase zvednout a zkoušet to znovu a znovu. Některé hráčky jsou spolu na okruhu i deset let. My jsme spolu dva,“ porovnává Jakubšová.
Moc dobře ví, o čem mluví. V uplynulých osmi týdnech takto absolvovaly beachvolejbalistky několik turnajů (Luzern, Moskva, Poreč, Praha, Brno). Většinou ale končily v úvodním kole, nebo se do hlavní fáze neprobojovaly. Těšit tak může aspoň výhra na Staropramen Cool Cupu v Brně, což byl vlastně český pohár. „Ze všech těch turnajů nás mrzí hlavně ta Praha, kde jsme pomýšlely určitě na víc, na hlavní soutěž. Je to doma, měly jsme možnost se předvést a nasbírat zase nějaké bodíky do žebříčku. Bohužel to nedopadlo. Takže se rveme dál,“ zakončila s trpkým úsměvem Martina Jakubšová.
VÝSLEDKY Z BAKU
Skupina:
Žolnerčíková, Jakubšová – Giombini, Toti (ITA) 1:2 (20, -14, -10), Žolnerčíková, Jakubšová – Zass, Teufl (AUT) 0:2 (-24, -17), Žolnerčíková, Jakubšová – Graudina, Ozolina (LAT) 2:1 (-17, 8, 9).
1. kolo: Ferreira, Karimova (AZE) – Žolnerčíková, Jakubšová 0:2 (-21, -19)
Osmifinále: Lobato, Soria (ESP) – Žolnerčíková, Jakubšová 2:1 (16, -20, 11)